adult-black-and-white-body-271418

Upřímnost a otevřenost – „nosí se to” vůbec v pracovních vztazích?

od

Nedávno mě přepadl negativní pocit. Poslouchala jsem kolegyni, jak si stěžuje na fungování a způsob práce jiné kolegyně a dlouze mi vyprávěla, co jí na tom vlastně vadí.

Pak plynule přešla do stížnosti na dalšího kolegu, ohledně jiných věcí.

A tak jsem si říkala, proč my lidi máme vlastně tendence stěžovat si někomu o třetích osobách? Nechci použít slovo pomlouvání, protože v tom vidím ještě prvek nepravdy, což u stížností většinou není – tedy odhlédneme-li od osobního zabarvení stěžovatele.

Vždyť stěžovat si na Frantu Pepíkovi je jako házet hrách na zeď. Nebo máme snad pocit, že se to nějak vyřčením našeho pocitu zlepší? No ano, uleví se nám, na chvíli. Ale situaci to nevyřeší.

A proč vlastně máme takový problém, říct někomu do očí, co si myslíme a raději volíme tu zbytečnou akci, tedy stěžování si třetí straně?

 

Nedávno jsem četla, že šéf je tak dobrý, kolik nepříjemných rozhovorů denně absolvuje. Na tom vidím velký kus pravdy. Vždyť když všechno funguje, a nejsou zrovna žádné problémy, je dobrým šéfem každý. Ale takový stav nikdy nevydrží dlouho. A teprve pak se ukáže, jak zvládne problém. Podle mě to ale platí pro každého, nejen šéfy.

 

Mám pocit, že se nám z pracovního života (a možná i trochu toho soukromého) vytratila schopnost otevřeně si promluvit o tom, co nás trápí.

S největší pravděpodobností je hlavní příčinou strach. Jako v řadě věcí v životě i tady nám strach brání udělat to nejpřirozenější – promluvit si o problému přímo.

  • Máme strach, podívat se někomu do očí a být upřímní
  • Máme strach, že dotyčný naši výtku přijme jako útok na svou osobu
  • Máme strach, že nebudeme umět správně vyjádřit, co nám vadí
  • Máme strach, že někoho naštveme
  • Máme strach, že přijdeme o práci
  • Máme strach…

 

Prosím buďte k sobě v práci otevření a mluvte o tom, co vám vadí. Můžete tím ve většině případů situaci zlepšit, jen v málo případech to povede ke zvětšení problému.

Pár rad jak na to:

  • Domluvte si schůzku s kolegou. Vždy mezi čtyřma očima!
  • Na nepříjemný rozhovor s kolegou (podřízeným, šéfem) se vždy pečlivě připravte
  • Sepište si body, které vás trápí. Jde o osobní pocit? Nevadí. Jste jen člověk. Máte na to právo.
  • Buďte věcní a klidní. Oprostěte se od přílišného divadla. Tím byste vše zkazili. Uchovejte si chladnou hlavu i v situacích, kdy kolega bude mít tendenci vše dramatizovat. Vy jste připraveni, ukočírujte diskusi.
  • Dejte jasně najevo, že se nejedná o útok, ale snahu vyřešit problém.
  • Dejte prostor na vyjádření či vysvětlení druhé straně. Někdy může jen doplnění informací zajistit vaše dodatečné pochopení situace.
  • Přiznejte také své chyby v dané věci. Vezměte si je k srdci.
  • Setkání uzavřete (pokud možno) shrnutím, na čem budete pracovat vy a co byste si přáli, aby změnil kolega.

Pokud dodržíte těchto pár pravidel, bude každá taková otevřená diskuse přínosem pro vás i pro kolegu. Lidé se sice nemohou změnit od A do Z, ale někdy si prostě některé věci ani neuvědomují a pokud jim je nikdo neřekne, nemohou na sobě pracovat, i když by chtěli. Pomozte jim. A buďte stejně vděční, pokud někdo stejným způsobem pomůže vám.


36309665_10217398979025468_1416185665363640320_n

Lucie Klabanová

Lucie Klabanová je manažerka s dlouholetou praxí. Působí v oblasti domácích spotřebičů, ale má zkušenosti z různých oborů včetně FMCG. Jejím koníčkem je hledat jednoduché způsoby organizace práce a efektivního řízení lidí. Je přesvědčená, že je třeba chránit cenný čas každého a investovat ho moudře. Jedině tak můžeme mít z práce i života opravdové potěšení.